Osvobození od daně z převodu nemovitostí, v případě nepeněžitého vkladu nemovitosti do základního jmění společnosti

Některá zajímavá soudní rozhodnutí

§ 8 a §20, odst.7, zák.č. 357/1992 Sb.
(Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2000, čj. 10 Ca 223/2000-24)
I. Vkladem do základního jmění společnosti s ručením omezeným je pouze takový převod majetku na společnost, kterým došlo ke zvýšení základního jmění již existující společnosti a tato skutečnost se projevila v rejstříkovém zápise. Převod jiného majetku na obchodní společnost, byť se i promítl v zápise v katastru nemovitostí, takovým vkladem není.
II. Daňově osvobozen ve smyslu § 20 odst. 6 písm. e) zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí není každý převod nemovitostí do majetku společnosti s ručením omezeným, ale pouze ten, kterým se zvyšuje základní jmění nabyvatele.
Věc: J. H. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o dodatečném doměření daně z převodu nemovitostí.
Finanční úřad svým rozhodnutím vyměřil žalobci daň z převodu nemovitostí ve výši 514 000 Kč. Finanční ředitelství odvolání zamítlo s odůvodněním, že vklad do základního jmění obchodní společnosti má charakter úplatného nabytí majetku a nepeněžitým vkladem může být jen taková hodnota, která je penězi ocenitelná. Jestliže do základního jmění byl vložen vklad v hodnotě 0 (nula) Kč, pak nemohlo být daňové osvobození přiznáno. Krajský soud žalobu zamítl.

Z odůvodnění:
Žalobce poukázal na to, že obchodní společnost převzala celý vklad ve formě podniku, přičemž nemovitosti byly převedeny vkladem katastrálního úřadu. Žalobce převáděný majetek do obchodní společnosti vložil jako vklad společníka. Jednalo se o majetek, který žalobce nabyl podle předpisů o velké privatizaci. Učinil tak s úmyslem vložit neprodleně podnik do obchodní společnosti, která do té doby neměla žádné podnikatelské aktivity. Platnou a účinnou smlouvou o následném převodu privatizovaného majetku a předáním nepeněžitého vkladu společníka obchodní společnost nabyla majetek a závazky na podniku váznoucí. Převedený majetek obchodní společnost řádně převzala a zaúčtovala. Protože aktiva rovnají se převzatým dluhům, rovná se vklad nulové hodnotě. To však nemění nic na skutečnosti, že vůlí účastníků bylo vložit podnik do obchodní společnosti a dál s ním podnikat. Proto je převáděný majetek daňově osvobozen. Žalovaný poukázal na to, že vkladem je nutno rozumět vedle peněz jakýkoliv ocenitelný předmět. Jestliže hodnota vkladu penězi žalobce byla rovna nule, základní jmění zůstalo nezměněno a nejde proto o vklad do základního jmění společnosti. Proto se nejedná o převod daňově osvobozený. Ze spisů finančních orgánů vyplynulo, že žalobce spolu s manželkou nabyl smlouvou o prodeji privatizovaného majetku majetek bývalého státního podniku P. v K. Tento majetek následně převedli na společnost s ručením omezeným A. v H. Hodnota majetku byla stanovena ve výši nula Kč. Vklad vlastnického práva k nemovitostem pro obchodní společnost povolil Katastrální úřad v P. Žalobce podal přiznání k dani z převodu nemovitostí, přičemž uplatnil nárok na osvobození od daně. Soud řízení doplnil výpisem z obchodního rejstříku a zjistil, že společnost A. má základní jmění ve výši 102 000 Kč. Žaloba není důvodná.

V souzené záležitosti je rozhodné, zda převod podniku, zahrnující nemovitý majetek, je daňově osvobozen podle § 20 odst. 6 písm. e) zák. č. 357/1992 Sb. v novelizovaném znění, podle nějž jsou od daně z převodu nemovitostí osvobozeny vklady vložené podle zvláštního zákona do obchodních společností nebo družstev.

To znamená, že je rozhodné, zda jedná se o převod majetku do základního jmění obchodní společnosti. Základní jmění je podle § 58 odst. 1 obch. zák. peněžním vyjádřením souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků ve společnosti. V případě nabyvatele, společnosti s ručením omezeným A., se výše základního jmění zapisuje do obchodního rejstříku ve smyslu § 58 odst. 2 obch. zák. Vkladem společníka je pak nutno rozumět souhrn peněžních prostředků a jiných penězi ocenitelných hodnot, které se společník zavazuje do společnosti vložit a podílet se jím na výsledku podnikání společnosti (§ 59 odst. 1 zákona).

Jestliže v době převodu podniku z žalobce na obchodní společnost tato společnost již existovala, přicházelo v úvahu pouze zvýšení základního jmění společnosti s ručením omezeným. Přitom zvýšení základního jmění požadovalo podle ustanovení § 58 odst. 2 obchodního zákoníku zápis v obchodním rejstříku. Jestliže dále rejstříkový soud nerozhodl o zvýšení jmění (což by se neobešlo bez ocenění vkládaného majetku), nešlo o vklad žalobce do základního jmění společnosti. Základním jměním i v době po uzavření smlouvy o převodu privatizovaného majetku a v době vydání napadeného rozhodnutí byla a je částka 102 000 Kč. Žádný nemovitý majetek do základního jmění zahrnut není.

Na závěru, že převáděný majetek se nestal základním jměním společnosti s ručením omezeným, nemůže nic změnit skutečnost, že převod vlastnického práva byl povolen katastrálním úřadem a majetek je společností účetně evidován. Kromě základního jmění obchodní společnost totiž může vlastnit též jiný majetek, ať již movitý či nemovitý. Rozdíl spočívá v tom, že s majetkem mimo základní jmění může obchodní společnost volně nakládat, kdežto s majetkem představujícím základní jmění zapsané v obchodním rejstříku tak činit nemůže. Základní jmění musí mít společnost s ručením omezeným po celou dobu své existence, protože jedná se o významný údaj o postavení společnosti pro obchodní partnery. Jinými slovy řečeno, nikoliv veškeré převody majetku na společnost s ručením omezeným představují vklady do základního jmění obchodní společnosti. Takovými vklady jsou pouze ty, které se projevily v rejstříkovém zápise o základním jmění společností.

V souzené záležitosti je zjištěno, že nemovitý majetek, který byl na obchodní společnost převeden, se nestal základním jměním společnosti s ručením omezeným. Nestal-li se tento majetek základním jměním, není od daně z převodu nemovitostí podle § 20 odst. 6 písm. e) zákona osvobozen. Proto je povinností správce daně žalobci daň vyměřit. Správce daně neporušil základní zásady daňového řízení podle § 2 odst. 1 a 2 daňového řádu. Soud proto shrnuje, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 20 odst. 6 písm. e) zák. ČNR č. 357/1992 Sb. v novelizovaném znění, § 58, 59 odst. 1 obch. zák. a § 2 odst. 1 a 2 daňového řádu.

  Další odkazy